Pohoda v Ebersbachu
O víkendu 21.června se konala 6. Mistrovská výstava drobných exotů v Ebersbachu ( spolková země Sasko ) v Německu. Derby bylo otevřeno i pro zahraniční vystavovatele. Spolupořadatelem byl český KPEP ( Klub přátel exot. ptactva ). K výborným podmínkám pro účast českých chovatelů kromě mnoha německých sponzorů přispěli i přátelé z KPEPu - Stanislav Rákos a ing. Václav Podpěra. Náš klub věnoval samozřejmě i některé kokardy a ceny pro vítěze výstavy. K výsledkům se určitě vyjádří jiní autoři, já bych vás chtěl informovat o výborných podmínkách pro vystavovatele a posuzovatele. Rozhodně máme na některých našich výstavách co zlepšovat.
Výstava je jednodenní. Spokojeni jsou lidé a snad i ptáci. Do 9 hod. je ukončen příjem.
Do 12 hod. posuzování. Ve 14 hod. je hotov katalog. V jeho úvodu se seznámíme s emblémy klubů, sponzorů, vizitkami předních chovatelů a posuzovatelů. Hlavními pořadateli jsou spolky
AZ-AEZ-Klubprachtfinken a DGS. Ti sdružují chovatele drobných pěvců. Dále se dělí na specialisty v chovu zebřiček, japonských chůviček, amad. nádherných atd. A zde jsou webové stránky DGS: http://deutscher-gouldamadinen-spezialclub.de/ . Přední člen klubu, mezinárodní posuzovatel pan Hans Harting, zde „ gouldiny” posuzoval. Ředitelem výstavy je pan Hans-Jürgen Helm, specialista chovu a posuzovatel. S oběma pány se setkáme v Lysé n.L. na výstavě EXOTIKA.
Katalog obsahuje přehled vítězů – shrnutí za 6 let. Suveréně vede pan Uwe Dörrer. I letos získal vítěznou šerpu s medailí, další poháry a ceny. Čeští a moravští chovatelé se pravidelně zúčastňují této speciálky a mají zde výborné umístění. Celkově 4.místo Milan Vančura, 5.Zdeněk Veselý, 8.Milan Pekhart, 10.Mirka Pekárková následovaná Tomášem Osobou. Důležitým pojítkem je pro nás překladatel, přítel Rákos. Z našich si letos odnesl pohár př. Tomáš Osoba za výborně hodnocenou amadinu diamantovou žlutozobou. Zde patří dík i manželce Tomáše, která ho vždy usměvavá doprovází a je skutečnou odbornicí.
A nyní něco k organizaci výstavy:
Všude se účelně v pohodě pohybuje asi 15 členů výst. výboru. Na dvou PC se v klidu kanceláře tvoří katalog. Zde musím připomenout přípravu některých výstav v Čechách. Na můj dotaz: „ proč nemáte vypsané bodovací lístky, proč jste tu jenom dva? “ dostávám odpověď:
„ No nás tu má být šest, ale oni nepřišli “. Někde následuje během posuzování vpuštění návštěvníků a školních výprav do sálu s odůvodněním – „ oni to měli od nás slíbeno a my potřebujeme tržbu…”
V Německu posuzovatele nikdo neruší. Jeho práce je pohodová. Nepoužije tužku ani papír ! Určení asistenti přináší klícky na jednoposchoďový stojan – tzv. prkno. Ten nestojí proti světlu jako bodovací klece někdy v našich sálech. Exponáty jsou zde ve stejných světelných podmínkách v úrovni očí. S klecemi se „ šíbuje “. Vítězové tříd se shromažďují pro soutěž ve skupinách. Vyřazené klece se odkládají na přízemní prkno, odkud jsou odnášeny.
Hodnotí se predikátem – výrokem. Počítá se s tím, že zkušený chovatel ví dobře sám o chybách, které standard trestá. Nakonec se z vítězů skupin určí celkový vítěz a jeho protějšek. Zapisovatelé odnášejí vypsané tabulky s hodnoceními k tvorbě bezchybného katalogu. Soutěž splnila svůj účel. Díky této vytříbené souhře všech a všeho může výstava trvat pouze jeden den. Stačí.
Vystavovatelé a návštěvníci mohou vstoupit až po skončení posuzování. V 15 hod. předávání pohárů a diplomů vítězům. Sláva, potlesk, fotografování. V 16 hod. ukončení výstavy. Každý si ukládá výst.klícky do speciálně ušitých objemných tašek. S úctou pozoruji pana Dörrera, ten má vítězů ! Těch kokard ! Naposledy se jdu podívat na jeho tmavou chůvku, pásovníka č.z., než zmizí v kabele. Loučíme se. Jedeme domů spokojeni, překvapivě neunaveni.
Pavel Borovička, KPEP
Doslov:
Jsem přesvědčen, že kolega Pavel Borovička shrnul ve svém příspěvku vše podstatné, jeho řádky by mohli posloužit i jako univerzální návod pro budoucí pořadatele bodovaných výstav. Bohužel, pokud pominu výstavy typu Exoty či Exotiky, takováto organizační praxe je v naší republice stále velice neobvyklá. Přitom je to vyzkoušený model, který umožňuje pořádání soutěžních výstav při malých nákladech. Vystavovatelé mají své bodovačky, o které se sami musí starat a spolky či kluby nemusí složitě řešit skladovací prostory. Pak už stačí vhodný sál na jeden jediný den a pár stolů či univerzálních stojanů. Organizátoři výstav tohoto typu by si měli uvědomit, že je to akce pro soutěživé chovatele, akce, která má jejich chovy posunout o další krok, je to akce, která může dát hodně i posuzovatelům ptactva, pokud si ovšem zajistí, podobně jako KPEP, zahraničního posuzovatele. Jen tak může dojít ke zkvalitnění znalostí českých posuzovatelů, žádná školení nad hromadou papírů nedokáží nahradit vlastní praxi podloženou znalostmi zahraničních kolegů. Veřejnost je v tomto případě až na druhém místě, pro získávání finančních prostředků musí sloužit propagační výstavy s nazdobenými voliérami a všemožnými druhy ptactva, na takovou výstavu přijde dost návštěvníků, pro většinu laiků je bodovaná výstava řadou černých škatulek s ptáky jedním jako druhým. Pouze velké výstavy je možno rozdělit na dvě části, jinak je to všehochuť, z které pak jen pramení nelibost všech zúčastněných – chovatelů, posuzovatelů i veřejnosti. Netvrdím, že neexistují výjimky potvrzující pravidla, nicméně je jich jako šafránu. A fakt, že organizační složku výstavy má zajišťovat určitý počet domluvených lidí a oni nechají své kolegy na holičkách – to je věc, za kterou by se měl stydět každý sám i spolek zajišťující výstavu jako celek, to v očích posuzovatelů i laické a chovatelské veřejnosti jen vypovídá o stavu našich organizací, jen si každý udělá obrázek, zda se na tu a tu výstavu vracet či ji nechat zmizet v propadlišti dějin.
Tak přejme nám všem mnoho a mnoho takových výstav, jaká letos proběhla v saském Ebersbachu, aby tato myšlenka našla mnoho a mnoho posluchačů.
Ladislav Žoha, jednatel KPEP
Klub přátel exotického ptactva